Pod hladinou: XXVI. Strahov Cup

Dne 25. listopadu se v Aquacentru Šutka odehrál již 26. ročník závodu Strahov Cup. Závod byl zařazen do kalendáře World Para Swiming a bylo na něm tedy možno plnit limit na Mistrovství Evropy v Dublinu v příštím roce.

To ale nebyl můj případ, přesto, že se mi zatím daří se přes školní a pracovní povinnosti dostavit do bazénu dvakrát týdně. Jenže plavání je sport, kde se běžně trénuje i dvakrát denně, takže Dublin je skutečně moc a moc daleko. Marně se snažím dopočítat, o kolikátý start se letos jedná v mém případě. Odhaduji, že o třináctý. Co je ale důležitější, že se na moje cachtání přišla po dlouhých letech podívat maminka!

Závod měl 24 individuálních disciplín a 4 štafetové. Štafety se plavaly volným způsobem a polohově, vždy ve variantě do 20 resp. 34 bodů (počet bodů značí součet klasifikačních tříd plavců, který nesmí dané číslo překročit). Všechny disciplíny kromě štafet byly genderově oddělené, rozumějte, dámy i pánové plavali zvlášť – štafety mohou kluby sestavovat libovolně smíšené. Já jsem měl ve startovní listině zapsány čtyři starty: 50 a 100 metrů znakem, 50 metrů a 100 metrů volným způsobem. Přihlašují se vždy osobní rekordy a já jsem měl uvedeny časy z loňského roku. Tedy: 50 metrů znakem za 2:08,27. 50 metrů volným způsobem za 2:10.83. 100 metrů volně za 4:50, 05 a 100 metrů znakem za 5:18, 59.  Ve chvíli, kdy píšu tuhle část článku, jsou přede mnou ještě dva tréninky a budu rád, když laťku osobáků z loňska udržím. U padesátkových tratí by se to mohlo podařit, jelikož bazén je padesátimetrový a jede se tedy bez obrátky. U stovek je to vždycky trochu loterie, na obrátce se mohu často hodně zaseknout.

V den závodu jsem špatně spal, probudil jsem se už v půl třetí ráno a než v 5:45 zazvonil budík, tak už jsem se jen převaloval. Dobalil jsem poslední schnoucí ručníky z pátečního tréninku, vypil čaj a posnídal jakési plněné piškoty. Cestou autem do Aquacentra Šutka se však přihlásila o slovo příroda, nedalo se nic dělat, když musíš, tak musíš. Všechno dobře dopadlo.

Plné tribuny

Jako vždy jsem se rád a velice vřele přivítal s ostatními závodníky, trenéry a dobrovolníky. U vstupu na bazén mne překvapilo, jak moc jsou tribuny zaplněny, ale aby také ne, dostavilo se 126 plavců z Česka, Slovenska a Ukrajiny. U společné fotky pražského sportovního klubu a následné rozcvičky převzal roli vtipálka Víťa Šašek a svými průpovídkami a obličejovými grimasami mě přiváděl do stavu hýkajícího osla. Díky, kámo!

Ovšem teď přišla na přetřes zásadní otázka, jít či nejít se rozplavat, když plavu hned první disciplínu a druhou rozplavbu? Nechtělo se mi, ale na konec jsem právě na Víťovu radu šel. Do vody se mnou skočil Filip Škripko, jeden z výborných plavců let devadesátých. Po pár bazénech a zkouškách startů i obrátek jsme se shodli, že to nějak půjde a já jsem za pomoci Matyáše Drozda – což je syn Michala Drozda – vítěze světové série v dálkovém plavání z roku 1997, pádil do šatny navléknout si suché plavky, protože do mého prvního startu zbývala ještě hodina. Posadil jsem se na určené místo už v suchých plavkách a najednou se nade mnou ozvalo: „Rikky!“ podívám se nad sebe a tam se od ucha k uchu řehní spolužák Kuba!

A je to tu! První start, padesátka volným způsobem. Já ji plavu znakem. Na start se mnou šel Matyáš. Člověk, který se mnou jde na start, před sebou nemá vůbec lehký úkol, musí mě nejprve posadit vedle bloku, poté mě spustit do vody a nastavit mě do polohy ležmo, kdy mě musí držet za nohy a ty musím mít přitisknuté na stěnu bazénu. Matyáš mě zvládl odstartovat skvěle. Vyrazil jsem na cestu. Plavalo se mi dobře, jenže jsem zvyklý na strahovský bazén, který měří 25 metrů, takže jsem plaval a plaval a nemohl se dobrat konce. Když se tak stalo, otočil jsem na břicho a rukou chmátnul po okraji bazénu. Ihned jsem se slečny za blokem zeptal na čas a ten zněl 2:09,6! Měl jsem ohromnou radost, protože to znamenalo, že jsem plaval premiérově pod 2:10! No jo, ale elektronická časomíra ukázala nakonec 2:10,10! Hergot, takový nepatrný kousek! Ale i tak jde o zlepšení, i když jen o 73 setin. Disciplínu ovládl Arnošt Petráček, paralympijský vítěz z Ria a odchovanec KONTAKTU bB.  Zaplaval čas 42,69! Mezi ženami byla nejrychlejší Agáta Koupilová s časem 44, 79. S Agátkou jsem prohodil pár slov ihned poté co doplavala, a s časem nebyla příliš spokojena, prý jí nebylo úplně dobře.

50 metrů prsa vyhrál ukrajinský plavec Ivan Tehza v čase 1:40,39. Dámskou verzi ovládla plavkyně ze Slovenska Katarína Chudá časem 1:44,94. Motýlkářskou padesátku mužů zaplaval nejrychleji Arnošt Petráček, dosáhl času 43.42. Nejrychlejší motýlkářkou byla Hana Horálková z SK Kontakt Praha, zaplavala čas 52.61.

Jako další se plavala distance 100 m s předepsaným způsobem, kterým byl znak. Opět jsem nastoupil na start s Matyášem. „Maty“ trefně poznamenal, ať si dobře rozložím síly. Povedlo se, vážně nevím jak, ale dohmátl jsem v platném čase 4:32,13, to byl oproti přihlášenému času posun jako blázen! Pro dopoledne jsem měl padla.  Vítězem se stal Ivan Tehza s časem 1:32,59. Holčičí stovku odznakovala nejlépe a nejrychleji pražská Anežka Floriánková za 1:26,13. 200 m polohový závod mužů vyhrál Tadeáš Strašík z Prahy za 2:42,67. Polohovky slečen vyhrála Varská Vendy Dušková v čase 3:10,50.

Tak a teď jsou tu štafety! 4x50m volný způsob do 20 a 34 bodů, protože jsem do nedávna koukal na tenhle název jako plavky na sušák, požádal jsem šéftrenéra Jana Nevrklu, aby mi objasnil v čem je vlastně ten rozdíl.  Věc se má tak: čísla 34 a 20 u štafet se týkají pouze tělesných postižení a značí maximální možný součet klasifikačních tříd všech 4 plavců – může být méně nebo rovno, nemůže být více – např. 34 b. – S10 + S9 + S8 + S7 a 20b. S7 + S6 + S4 + S3. Tak zní hlas náčelníkův! Přiznám se, průběh štafet mi unikl, neb jsem se chystal na svou druhou padesátku. Ve výsledkové listině jsou štafety zaznamenány takto: do 20b: 1. SK Kontakt Praha „A“ 4:24,55 deset vteřin za nimi SK Kontakt Brno „A“, jako třetí dohmátla štafeta SK Kontakt Brno“B“. 4x50m volný způsob do 34 bodů:  1. SK Kontakt Praha „A“ 2:27,19. 2. SK Kontakt Karlovy Vary „A“ 2:32,24 3. SK Kontakt Praha „B“ 2:50, 59.

Můj třetí start a 50 metrů znakem. Opět startuji s Matyášem a tentokrát se mi zdálo, že plavu příšerně pomalu, ale dle časomíry to zas tak hrozné nebylo. Zaplaval jsem 2:15,06, to celkem jde.  Vyhrál Ukrajinec Ivan Tehza padesátku zvládl za 42.21. Ženskou padesátku znakem opanovala Anežka Floriánková časem 40.14. Ivan triumfoval  i na prsařské padesátce. Jeho čas byl 45, 53. Vendulka Dušková zvládla stejnou trať za 49.66.

Můj poslední start a 100 m volným způsobem, což u mě znamená znakem. Sledovala mě už i maminka. Start se mi hlavně díky Matymu povedl, ale jinak to bylo utrpení! Mrskal jsem sebou ani nevím jak, a těsně před obrátkou jsem se, jak se říká, napil. Myslel jsem, že je se mnou konec! Nějak jsem se dostal na hladinu a celý zbytek trati jsem se snažil udržet obsahu žaludku, který stejně kručel hlady. Ach jo, zrovna před maminkou to takhle pokazit! Dohmátl jsem v čase 5:10,29, ale v tomhle případě o čas fakt nešlo! Vyhrál Tadeáš Strašík za 1:05,05. a u žen Katarína Chudá. 1:17,66.

200 m volným způsobem vyhrál Petr Stiler z Brna a ženskou verzi Vislana Izhovska z Plaveckého Klubu Dolphins Bratislava. 400 m VZ, tedy nejdelší trať těchto závodů uplavali nejrychleji Hana Horálková a Petr Frýba. Úplně na závěr závodů se plavaly polohové štafety jak do 20ti, tak do 34 bodů. Praha nepřipustila překvapení a v obou případech zvítězila s „A“ družstvem a více než deseti vteřinovým náskokem. Dvojboj nejmladších ovládl David Kratochvíl ze Slavoje Plzeň, ročník 2007. Nejlepším Žákem je Katarína Chudá. Kategorii Junioři vyhrála Anežka Floriánková, no a  Open kategorii ovládl „Arny“ Petráček. (Výsledky k nahlédnutí zde: http://www.kontaktbb.cz/xxvi-strahov-cup/t1521)

Večerní vyhlášení proběhlo již tradičně ve strahovské Menze. K večeři byl oproti dosavadní tradici (filé se salátem) výběr z těstovin s olivami, tradičního řízku se salátem a guláše s pečivem. Zvolil jsem guláš a udělal jsem dobře, byl vynikající. Večer moderoval Jan Nevrkla s Jitkou Schneiderovou. Vyhlašovaly se kategorie podle výsledků, a mě došlo, že Arnošt, Vendy a Tomáš Hlavinka vlastně letí v noci do Mexika na Mistrovství světa! Když se vyhlašovala družstva, tak jsme se na pokyn trenérů na podiu objevili všichni z vítězného klubu. Zárodky nějakých vtípků utnul Víťa Šašek zvaný „Šáša“, tvrdil, že se dívá až moc vážených lidí , a měl pravdu. Šáša se stal opatrovatelem dortu, i když vedle trochu kňučel, že je hrozně těžký.  K tanci a poslechu hráli Garage, Flying Parties a Záviš. Já osobně jsem odjel kolem 23. hodiny a večer jsem si  moc užil stejně jako celý den.

Inzerce