Je sobota 9. 9. a do Ďolíčku dorazili hosté z Uherského Hradiště. Domácí v minulých dvou zápasech bodovali pouze jednou za bezbrankovou remízu v derby se Slavii. Moravané si vedli obdobně. Remizovali s Olomoucí a prohráli se Spartou.  V tabulce dělí soupeře pouze jedno místo a oba mají 6 bodů.

Nějak jsem sám nevěděl, co od utkání čekat, ale samozřejmě, že jsem doufal ve vítězství. Do Vršovic jsem dorazil zhruba 90 minut před výkopem a udělal jsem dobře. Pořádek a klid na stadionu totiž zajišťovala jiná pořadatelská služba než je zvykem, a byl z toho pěkný maglajs! Přestože se mi na krku houpala permanentka, členové ostrahy mi opáčili, že vstoupit mohu až hodinu před výkopem, pochopil jsem, že borci ve svítivých vestách jsou na míle daleko od chuti diskutovat, tak jsem se zasunul k boudě pro výdej akreditací. Zde jsem si mohl vyzvednout kartičku opravňující mě k focení i této sezóny na Bohemce. Mnohokrát děkuji Pavlu Jiříkovi mladšímu a Tomáši Mutínskému, kteří mi tuto možnost již po tři sezóny umožňují. Jen co jsem si onu fotopropustku vyzvedl, ozval se z náměstíčka šílený ryk a to přesně takový, který v Ďolíčku slýchávám, když se klokanům děje nějaké příkoří či nespravedlnost a je jedno, zda je to hráč, fanoušek, nebo vedoucí ostrahy která hlídá.

Foto: Richard Pucholt

Právě poslední případ se udál v tuto chvíli! Obyčejně má na starost pořádek slečna, na jejíž jméno si nevzpomenu, ale věřte mi, že klame tělem. Postavičku má křehkou, že se vedle ní bojíte kýchnout, ale zjednat respekt si tedy umí; to zase ano!  V dané situaci vznikl komunikační šum a dva pořízci, připomínající železné zekony, táhli chuděrku slečnu v předklonu ven ze stadionu!

Hergot fix, chlapi, trochu taktu! Burácel jsem před vstupem, protože mě pořád ještě nepustili dovnitř! Do arény jsem byl milostivě vpuštěn přesně v okamžik, kdy se domácí začali rozcvičovat, chňapnul jsem tedy rychle fotoaparát, zapnul jej a zjistil, že mám poslední čárku baterky! Krucifix! No nic, tak budu šetřit, no. Brumlal jsem si pro sebe. No jo, holenku, jenže to nebylo všechno! Jak jsem tak pozoroval předzápasový mumraj, zjistil jsem, že můj elektrický vozík je na tom jen o čárku lépe než foťák! No, výborně! Láteřil jsem snažíc se zachytit rozcvičku klokanů. Potěšilo mě, že se rozcvičoval Teteh, rychlý dravý útočník a také to, že si mě pamatoval Viktor Budínský, což je slovenský gólman patřící pražské Spartě, ale toho času již podruhé hostující u nás.

Před samotným výkopem proběhlo ještě několik oficialit, jako například vyhlášení nejlepších hráčů měsíce napříč všemi věkovými kategoriemi. V A týmu Bohemky byl nejlepším hráčem za měsíc srpen zvolen gólman Tomáš Fryšták. Blahopřálo se také k narozeninám a to jak členům fanklubů, tak zaměstnancům klubu.

Foto: Richard Pucholt

Poločas bez gólu

Do zápasu vstoupily oba celky aktivně a strážci branek měli napilno, jako první se musel činit po ráně Dostála hostující Heča. David Bartek pálil zanedlouho jen o malý kousek vedle a mohl litovat, protože Heča se jen bezmocně díval. Hosté hrozili ze standardek, po jedné z nich musel Fryštákovi přispěchat na pomoc Šmíd a vykopnout míč z brankové čáry! Uff! Útočný fotbal, neútočný fotbal, gól k vidění v první půli nebyl, až jsem počal být nervózní, jak to dopadne.

Míra mé nervozity stoupla, jelikož kapitán Slovácka Daníček hned po poločase napálil míč v tutovce přímo do Fryštáka! Po zhruba hodině hry se domácí rozhodli ke střídání – Reitera nahradil Teteh. Střídali také modří, odešel Zajíc, přišel Petr. 65. minuta a gól na 1:0 dává Martin Hašek mladší! Dostál našel centrem Teteha, ten ale nepropálil dobře stojící obránce od něj se míč odrazil právě k Martinu Haškovi mladšímu, a ten byl svou levačkou neomylný! 1:0! Hulákal jsem radostí, až se po mně otočil jeden z pořadatelů.

Foto: Richard Pucholt

Teteh dál podnikal oku lahodící ofensivní výpady, jenže jim chybělo zakončení. Pět minut před koncem nás všechny zamrazilo, hosté totiž trefili tyč! V samotném závěru si stejně vedl domácí Mašek, a tak mohl Ďolíček po 92 minutách hry bouchnout tříbodovou radostí! Požádal jsem o krátké vyjádření střelce gólu Martina Haška mladšího. Martin zápas glosoval takto: „Gól se povedl, Benji (Teteh – pozn. redaktora) si to zpracoval a pak se odrazilo ke mně. Měli jsme dneska i štěstí, ale důležitý je, že jsme vyhráli.“ V tom se Martin shodl se svým otcem a trenérem Martinem Haškem starším.

Tak zase příště, ahoj Rikky.

Inzerce