Recenze: Po strništi bos

Pokud jste četli naše první dojmy, tak jste jistě pochopili, že patříme k těm, kterým se nový svěrákovský film líbil. On se bude vlastně líbit všem, jde jen o to, jestli jdete na film od Jana Svěráka nebo na „obyčejný“ český film.

Ať už je to oscarový Kolja nebo Obecná škola, která časově navazuje právě na Po strništi bos, všechny Svěrákovy filmy si udržují vysokou technickou i scenáristickou úroveň. Po mírném zaškobrtnutí v podobě Tří bratrů jsme tedy asi všichni očekávali duo Svěráků v plné parádě.

Scénář převzal Jan, proč?

Ono se to ovšem tak úplně nepovedlo a může za to především ta scenáristická stránka, kterou z neznámých důvodů převzal Jan Svěrák, a na Zdeňkovi zůstaly pouze dialogy. V půlce filmu totiž začnete přemýšlet, kam ten příběh vlastně vede. Na jeho konci se dozvíte, že nevede nikam, prostě skončí. Je tvořen, stejně jako původní knížka, z povídek se vzpomínkami na Edovo (Alois Grec) dětství na vesnici. Na rozdíl od knížky tu však některé scény naprosto vyšumí do prázdna a jsou mnohdy nesmyslně prodlužovány. Pak tu jsou minutové „nonsense“ scénky, které ztrácí opodstatnění.

Abyste však neměli pocit, že sledujete jen nenavazující sled úsměvného vzpomínání, je tu vytvořen oslí můstek v podobě zápletky s Edovým strýcem Vlkem (Oldřich Kaiser), který se ale zboří hned po tom, co čekáte, že už jste na jeho konci.

Co se týče herců, tak nebudu tak velkolepě vyhlašovat hesla jako „Nový Tomáš Holý!“, ani nebudu zhnuseně koukat na manželský pár Vetchý – Voříšková se slovy „nechutný“. Předvedli totiž to nejlepší, co mohli. Tereza Voříšková se postarala o to, že mi nechyběla ochranitelská Libuška Šafránková. Jan Tříška si roli protivného dědečka užíval a já s ním. Ondřej Vetchý přebral štafetu po Svěrákovi také obstojně a dětské role byly vybrány na jedničku. Pohlazením pak pro diváka můžou být camea v podobě herců z Divadla Járy Cimrmana a samozřejmě samotný Zdeněk Svěrák coby cimrmanovský ředitel školy, který se na plátně bohužel tolik nezdržuje (ale nebojte se, je tam o něco déle než ve Tmavomodrém světě).

Z toho, co jsem napsal výše, může působit, že je film špatný a nekoukatelný. Nezapomínejte však, že za tím vším stojí Jan Svěrák a je to také vidět. Řemeslně vypiplaný film, který vám nahodí úsměv už jen úvodní sekvencí s příjezdem vlaku, který symbolicky propojuje celou tetralogii Obecná škola-Kolja-Vratné lahve-Po strništi bos. Ten film sice nemá žádný dramatický (ani nedramatický) příběh, za to má to kouzlo, které většina českých filmů postrádá.

Zdeněk a Jan Svěrákovi na slavnostní premiéře filmu v kině Lucerna | Foto: Facebook / Po strništi bos
Inzerce
PŘEHLED RECENZE
Herci
Kamera
Režie
Hudba
Scénář
Sdílejte