Muž bez domova (Ilustrační snímek) | Foto: Giovanni Randisi

Přicházím do podniku v pražských Holešovicích a objednávám si kávu za necelých 50 korun. Po chvíli přichází Eva a Jana. Objednávají si polévku a kaštanovou limonádu, která jim později ale moc nezachutná. To vše asi za 120 korun. Můžeme si to dovolit, protože máme práci. Jak to ale dělají lidé bez domova? Mají kde pracovat? A zaměstná je vůbec někdo? To všechno jsem chtěl zjistit od těchto mladých dobrovolnic, kterým není lhostejný život ostatních. Na mé otázky odpovídala hlavně Eva (projektová manažerka), Jana je v projektu teprve krátce, ale podle slov Evy už udělala tolik práce, že to nikdo nečekal, Evu občas doplní v odpovědích.

Přestupní stanice je projekt několika dobrovolníků, kteří chtějí vytvořit prostor, a tím i nová pracovní místa, kde by se lidé bez domova mohli začít vracet zpátky do pracovního a společenského života. Chtějí ročně zaměstnat kolem 4 lidí bez domova na zhruba 7 až 9 měsíců a tím je připravit na další kariérní postup.

V České republice je podle ČSÚ celkem 11 496 lidí bez domova, se kterými sociální pracovníci azylových domů sepsali sčítací arch a kteří jsou ochotní přijmout pomoc od jiných. Novinky.cz pak s odvoláním na MPSV uvádí, že lidí bez domova je až 68,5 tisíce.

Předpokládám, že máte i jinou práci. Jak dlouho se vám tedy podaří věnovat projektu?

Ano, přesně. Mám ještě druhou práci. Projektu se věnujeme 2 až 3 hodiny denně a celé víkendy.

Vy jste teď spustili kampaň na HITHITu, kde chcete vybrat peníze na prostor pro Přestupní stanici a na její vybavení. Ale co v tom prostoru bude? A jaká pracovní náplň tedy vaše zaměstnance čeká a co musí splňovat, abyste je zaměstnali?

Prostor Přestupní stanice by přes den měl sloužit jako obchod s darovaným oblečením, které dostane druhou šanci a k večeru se pak z obchodu stane prostor pro různé kulturní akce. Pracovní doba by tedy pro toho našeho zaměstnance byla čtyřhodinová. Večer by se mohl, ale nemusel, účastnit těch akcí.

To, co bychom tam rádi zavedli, tak je firemní kultura. Aby náš prodavač nechodil jen do práce, ale aby se na Přestupce sám podílel, aby byl její součástí.

Náš uchazeč o místo musí chtít pomoct, musí se sám angažovat, musí být aktivní… Než ho definitivně přijmeme do Přestupní stanice, tak s ním chceme absolvovat tzv. den na zkoušku. V praxi to vypadá asi tak, že ho vezmeme někam na trhy a tím zjistíme, jestli přijde včas, jestli nebude pod vlivem, jestli bude čistý, jak komunikuje, jestli nám třeba nesebere peníze, když si odběhneme na oběd. Zatím nám vždycky všechny peníze seděly. Takhle ho připravíme na další zaměstnání, které přijde po Přestupce.

Co je tedy vlastně cílem Přestupní stanice?

Přestupka by chtěla smazat tu nálepku bezdomovec a pomoci našemu prodavači po těch několika měsících k další práci s tím, že už bude běžný zaměstnatelný člověk.

Kolika lidem takhle budete za rok schopni vytvořit pracovní místo?

Eva: Plánujeme, že chceme zaměstnat v naší Přestupní stanici 4 lidi za rok. Takže každé tři měsíce bychom nabrali jednoho člověka, který by tam ideálně byl 7 až 9 měsíců. Za tu dobu by si ujasnil svoji situaci, pracoval na svých vztazích s okolím nebo třeba rodinou, začal by řešit své dluhy a tak dále.

Jana: Když budou mít práci, tak jim odpadne problém s hledáním místa na spaní, na přebývání, a mohou začít řešit třeba splátkový kalendář, nebo vyhlásit osobní bankrot. Tím oni získají lidskou důstojnost. O tu nám jde nejvíce.

Eva Dudová, projektová manažerka
Eva Dudová, projektová manažerka

Proč bych jako zaměstnavatel měl zaměstnat člověka bez domova?

Vlastně, proč ne? Jednak dostanete neuvěřitelně loajálního člověka do své firmy, jednak vy vlastně dáte možnost jednomu konkrétnímu člověku, aby se postavil na vlastní nohy. A to je úžasná zkušenost pro toho zaměstnavatele. Nebudete tam mít člověka, který tam bude od desátého do desátého, aby dostal výplatu a pak se šel někam opít. Víte, že se na něj můžete spolehnout, protože jste mu dali šanci, které on si váží a jen tak ji nezneužije.

Nebude to ale jen zátěž zaměstnavatele?

Eva: Dlouho jsme přemýšleli, jak zaměstnavateli vysvětlit, že na tom nebude tratit. Nakonec jsme se rozhodli, že těm zaměstnavatelům budeme vybírat pracovníka na míru. Jsme tak schopni najít pracovníky na specifické práce, jakými jsou například stříhání keřů nebo sekání trávy.

Jana: Přestupní stanice dělá vlastně z člověka bez domova uchazeče o práci. Cíl Přestupky je smazat nálepku lidí bez domova, že jsou označováni jako lidé, kteří nechtějí a odmítají pracovat.

Kdo je typický jedinec bez domova, se kterým spolupracujete?

Je to opravdu různé. Z předchozího projektu jsme měli hodně rozdílnou klientelu. Od lidí, kterým bylo 24 let až po inženýra, kterému bylo 56 let. Faktem je, že bylo více mužů než žen. Vlastně, žádný náš klient nebyl jen se základkou. Vždycky měli nějaké vyučení, střední školu nebo i vysokou.

Jana Rovná
Jana Rovná